Poslední zhasne

„Pánové, pánové…“ a při těchto slovech zvedl ruce na znamení, že si přeje klid. „Než začneme, tak vám musím sdělit něco velmi důležitého…“ dramaticky se odmlčel, aby dodal svým slovům na váze. Když viděl, že je mu věnována plná pozornost, tak pokračoval. „Všichni jsme si vědomi toho, že neprožíváme ty nejlepší časy,“ začal znova, ale s dalšími slovy musel počkat až přestane nespokojené mumlání.

„Ano, máte pravdu a proto jsem dospěl k jistému rozhodnutí. Tahle situace se už táhne dlouho a místo zlepšení se vše jenom zhoršuje. Důkazem budiž také tohle mimořádné zasedání,“ a opět čekal až přestanou protesty, ale po chvíli musel zvednout ruku, aby si zjednal klid.

„Nebudu to zbytečně protahovat a rovnou prohlásím, že odstupuji ze své funkce. Jak jistě víte, tak Peklo stojí a padá s mou osobou. Lze sice namítnout, že do vedení můžete jmenovat někoho jiného, a zajisté jako správní rada na to máte právo, ale sami moc dobře víte, že to nebude fungovat,“ na chvilku se odmlčel, protože očekával další protesty, ale nikdo nebyl schopen slova.

„Žádné námitky? Dobrá, takže myslím, že už se není potřeba dále zdržovat a můžeme to tady ukončit,“ zvedl se a už jenom dodal, „Přeji krásný den pánové.“

Cestou ke dveřím míjel členy správní rady, kteří stále seděli jako solné sloupy. Po dlouhé době se zase usmíval, jelikož byl život opět jednodušší. Skoro si začal pískat. Ve dveřích se ještě otočil s posledním sdělením: „Samozřejmě jste všichni zváni na rozlučkový večírek.“


„Herkule, starý kamaráde, Kerberos se už na tebe těší… Rád tě vidím Promethee, za chvíli bude slavnostní večeře… Ale no ne, sám velký Orfeus, doufám, že nám něco zahraješ…“ proplétal se zkušeně Lucifer mezi vzácnými hosty a vítal je.

Tenhle poslední večírek samozřejmě probíhal v celém Pekle a zahrnoval jak démony, tak hříšníky. Dokonce Tantalos dostal možnost po tisících letech svlažit své rty. Naneštěstí to bylo pohárem vína a než si to kdokoliv uvědomil, tak už byl natolik opilý, že s pár démony tančil kankán.

Potom co Kníže pekla pronesl řeč na uvítanou a zároveň na rozloučenou, po které nezůstalo žádné oko suché, tak se večírek rozjel naplno.

Brzy se pilo všechno co teklo, takže netrvalo dlouho a stala se ona osudná věc, která se nevyhnutelně stane na každém večírku po větší konzumaci alkoholu. Někdo navrhl jako zábavu karaoke.

Po duetu s Baltazarem si musel Lucifer zajít pro něco k pití jak měl vyprahlo v krku. Zatímco u baru upíjel koktejl a sledoval jak se všichni baví, tak se pohroužil do svých myšlenek.

Peklo bylo od počátku jeho dílo a byl na ně patřičně hrdý. Je to neuvěřitelné, že začínal z ničeho a sám. Brzy se rozrostlo do nepředstavitelných rozměrů a neustále expandovalo. Nikdy ho nenapadlo, že může být konec.

Najednou cítil jak to všechno na něj dolehlo a potřeboval být sám. Proto se nenápadně vytratil do své kanceláře, kde si nalil svou oblíbenou whiskey. Ztěžka dosedl do křesla a zatímco sledoval Peklo skrz panoramatické okno kanceláře, tak vzpomínal na staré dobré časy.

Z jeho vzpomínek ho vytrhlo nezvyklé ticho. Večírek mezitím skončil a všichni se postupně vytratili.

„Takže nakonec budu ten poslední kdo odejde,“ povzdechl si. „Ale tak je to správné!“ pronesl pevným hlasem. Vstal a nedopitou sklenku položil na stůl. Místo ní vzal do ruky klobouk a vydal se ke dveřím.

Kde jedna cesta končí, tak tam další začíná. S touhle myšlenkou zhasl a vydal se hledat práci. A kdo ví, možná je to váš nový šéf.


„Haló?“ ozvalo se tázavě ze tmy. „No tak chlapi. Přestaňte blbnout a rozsviťte. Nemyslíte, že už takhle to mám dost těžké?“ ozval se znova Sisyfos, kterému ironií osudu zapomněli říct, že se na ten šutr už může vykašlat.

Líbilo se? Sdílejte s přáteli:

Podpořte vydání v knižní podobě:

Podpořit přes PayPal

Přečtěte si další příběhy:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *