Budiž světlo?

Uprostřed absolutní prázdnoty se objevil malý holohlavý mužíček. Čím jeho vršek hlavy strádal, to bohatě vynahradil spodek. Kdyby si svůj dlouhý bílý vous omotal kolem sebe, tak ho mohl používat místo kabátu. Potom, co se znaleckým pohledem rozhlédl kolem, zvolal: „Budiž světlo!“

„Proč?“ vznesla udivený dotaz Prázdnota.

Zaskočen nečekanou otázkou chvíli trvalo než se vzmohl na odpověď.

„No… ehm… abych viděl na práci,“ řekl nejistě.

„Máme zde všechno, co potřebujeme,“ pronesla Nicota hlasitěji než bylo nutné.

Teď už byl mužíček připraven vzdorovat.

„Ale vždyť tady nic není. A tím myslím absolutně nic.“

„Přesně tak se nám to líbí,“ znova zahřímala Prázdnota a klidnějším hlasem dodala, „ale děkujeme za návštěvu.“

„Ehm… budiž světlo!?“ zkusil to ještě jednou, ale byl to spíš nesmělý dotaz než zvolání.

„Děkujeme, ale nemáme zájem,“ opět zdvořile odmítla Temnota.

Tohle se mu ještě nestalo. Než ho poslali o vesmír dál, tak si alespoň vyžádali katalog. Byl na něj patřičně hrdý, protože všechno v něm byla jeho vlastní výroba, žádný import. A měl ty nejlepší dodací lhůty. Za šest dnů hotovo a sedmý den, místo odpočinku, provedl ještě kompletní kontrolu.

„Ale vždyť tu nemáte ani Čas,“ zkusil už trochu zoufale.

„Tak tohohle cápka mi sem netahejte!“ a přestože je to nemožné, tak se zdálo, že si Nicota odplivla.

„Téměř jste se spolu srazili. Odešel těsně před vámi a roztahoval se zde skoro víc než Prostor, který tady byl před ním,“ prohlásilo Prázdno popuzeně a pokračovalo, „Nabízel nám ty svoje hodiny a minuty. Když jsme mu nevzali ani ty zpropadené vteřiny, tak s nadávkami odešel.“

Maminka měla pravdu, měl jsem být účetní jako můj otec. Pomyslel si smutně mužíček.

„To přeci není konec světa,“ řekla přívětivě Prázdnota, když viděla jeho výraz.

„Podívejte, máme pro vás tip. Náš soused vezme každou blbost. Dokonce má tolik prostoru, že mu nebude stačit všechen čas, aby ho prozkoumal. U něj určitě uspějete,“ dokončila povzbudivě Temnota.

V hustém vousu se objevil široký úsměv a se slovy díků mužíček lusknutím prstů zmizel.


Zajímá vás jak dopadl? Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Opravdu se nechal ukecat do každé blbosti.

Líbilo se? Sdílejte s přáteli:

Podpořte vydání v knižní podobě:

Podpořit přes PayPal

Přečtěte si další příběhy:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *