Apokalypsa

„Co říkáš? Jo, také tě špatně slyším. Jestli sis nevšiml, tak je venku příšerné počasí!“ snažil se Lucifer překřičet okolní vítr.

„Povídám, jestli nevíš o někom, kdo by zaskočil za ty čtyři pitomce…“ chvilku poslouchal a potom otráveně odpověděl, „Cože? Ne, ne. Nic dlouhodobého. Jenom záskok na jeden den,“ a zatímco čekal než se ten druhý vykecá, tak sem tam jenom prohodil, „Hmm… aha… no jo.“ Obrátil oči v sloup, jak to pokračovalo dál. „No prostě teď nemám žádnou dlouhodobou práci,“ skočil mu do řeči, protože už to trvalo věčnost a neměl na tohle čas.„Potřebuji jenom někoho na tuhle jednu fušku,“ řekl rozladěně jak ztrácel trpělivost, protože se stále točili v kruhu. Po další chvilce dohadování začínal být naštvaný. „Co na tom nechápeš? Nechali mě ve štychu a mám tady kšeft, které je potřeba dokončit. Tak máš zájem nebo ne?!“ poslední větu vykřikl, protože začínal ztrácet trpělivost.

Potom co se mu dostalo odpovědi, tak nevěřícně pohlédl na mobil ve své ruce. Napočítal do desíti, aby potlačil hněv, který v něm bublal jako sopka těsně před výbuchem a pomalu si opět přiložil telefon k uchu. „Řekni mi to ještě jednou. Asi jsem tě špatně slyšel,“ optal se s ledovým klidem.

„Cože mám?“ zařval vztekle do telefonu. “Zbláznil ses? Jak mám jet na čtyřech koních najednou!“ Na pár vteřin se odmlčel jak se snažil uklidnit což stejně nepomohlo, protože teď už byl rozlícen doslova do ruda. „Díky za nic!“ naposledy zařval do telefonu a vzteky ho v ruce rozdrtil.

Tak takhle ne. Takhle by to prostě nešlo. Půjdou se mnou ať se jim to líbí nebo ne. Honilo se mu hlavou, zatímco se nasupeně vracel do hospody.


Lucifer vtrhl zpátky jako uragán a hned si to zamířil k baru. Vztekle popadl Smrt za kápy a se slovy: „Už mám toho dost. Teď všichni půjdete se mnou a budete dělat svou práci,“ ho táhl ke dveřím.

Ostatní to tak zaskočilo, že dokonce Hlad přestal jíst a jenom s otevřenými ústy koukal co se to děje. Válka mezitím odložil sklenici a už sahal po své sekeře. Mohlo to dopadnout špatně, kdyby se v ten moment neozval doposud mlčenlivý barman: „Pánové, pánové!“ zvolal směrem k Luciferovi a Smrťovi. „Nestrpím ve svém baru žádné výtržnosti. Rozumíme si?“ dodal tak tvrdým hlasem, že dokonce Luciferovi přeběhl mráz po zádech.

Všudypřítomný hovor kolem najednou utichl a ostatní hosté se otočili jejich směrem v očekávání jak to dopadne. To co následovalo pár štamgastů doslova šokovalo, protože si nikdo z nich nepamatoval, že by tohle někdy zdejší barman udělal.

„Víte co? Další runda je na účet podniku,“ přátelsky se na Lucifera usmál a postavil před něj sklenku s whiskey.

„A vy jste kdo?“ zavrčel rozlícený ďábel směrem k barmanovi, zatímco stále držel Smrt za kápy.

„Callahan,“ dostalo se mu strohé odpovědi.

„Lucifer, Pán pekla.“ prohlásil temným hlasem a v očích mu zapláli plamínky, ale jak viděl, že po těchto slovech barman nepohnul ani brvou, tak už smířlivěji dodal, „Těší mě,“ a po těchto slovech pustil Smrtě, který to nečekal, takže trochu zavrávoral jak se snažil opět získat rovnováhu.

Lucifer bezradně rozhodil rukama. „Máte pravdu. Nechal jsem se trochu unést,“ omlouval se. „Hoří mi termín a do toho ještě problémy se zaměstnanci,“ snažil se vysvětlit svoje chování a v jeho hlasu byla z posledních slov slyšet únava. Najednou to na něj všechno dolehlo. Celý ten shon a stres posledních dní na něj padl jako obří balvan. Přitáhl si židli k baru, aby se posadil, protože měl najednou pocit, že má nohy z olova a už se na nich neudrží. Uchopil do ruky nabízený nápoj a s výrazem díků pohlédl na barmana.

„To je v pořádku. Vlastně se nic nestalo,“ přikývl s pochopením Callahan. „V klidu se napijte a promluvte si o tom jako civilizovaní lidé. Vždyť není kam spěchat.“

Lucifer se rozhlédl kolem a všiml si, že se ostatní hosté opět věnují svým věcem. Na tomhle baru bylo přeci jenom něco uklidňujícího a panovala zde domácí atmosféra. Jednu skleničku by si mohl dopřát, pomyslel si a jak se jeho pohled zastavil na té povedené čtyřce, tak dal na Callahanova slova a zadumaně k nim pronesl: „Vždyť není kam spěchat.“ Jezdci se s úsměvem chopili svých sklenic, aby si na to připili.

„A nemyslete si, že vám to příště projde, pacholci jedni,“ pronesl teď už s vřelým úsměvem, když pozvedl sklenku ke společnému přípitku. „Příště na vás dohlédnu od samého začátku,“ ještě jim se smíchem pohrozil Lucifer. A na zpečetění těch slov se všichni společně napili.

Století sem, století tam… vážně není kam spěchat, blesklo mu ještě hlavou, když si dopřával dalšího panáka. Obsluha tady byla vskutku vynikající.

Takže to bychom měli, pomyslel si spokojeně Callahan s drobným úsměvem, zatímco dál za barem pucoval už tak čisté sklenice.

Líbilo se? Sdílejte s přáteli:

Podpořte vydání v knižní podobě:

Podpořit přes PayPal

Přečtěte si další příběhy:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *